Vážení a milí návštěvníci blogu.
Dovolte
mi, prosím, pozvat Vás do malé vzpomínkové galerie, sestávající z
několika namátkou vybraných obrázků mého otce. Kreslil je v době, kdy
již byl poměrně stár, 73 roků. Jeho oblíbeným místem bylo sedět v
kuchyni za stolem, kde většinou luštil křížovky. Bohužel, jen málokdy
vzal do ruky tužku nebo pastelky. Obrázky jsou tedy nakresleny obyčejnými
lámavými pastelkami, ostřenými kuchyňským nožem. Otec byl
příležitostně více malířem akvarelů a olejomaleb, maloval ze záliby a
pro potěšení, nestal se nikdy profesionálním malířem obrazů. Byl však
profesionálem ve svém oboru, malíř pokojů. Vzpomínám, měli jsme velký byt na Vinohradech v Mánesově ulici, malovalo se u nás
doma každý rok. Táta měl značnou fantazii a ničemu se nebránil, a tak
jsme na stropě měli třeba rej čarodějnic nebo nástěnnou malbu loupežníků
hrajících v kostky, bylo to úžasné. Pokud už táta kreslil nebo
maloval, dělal to rád, skoro všechna svoje dílka však rozdal známým či
náhodným
návštěvníkům, těšilo ho, když kdokoliv projevil zájem a obraz se mu
líbil. A tak jako vzpomínku si dovoluji nabídnout alespoň pár kreseb,
jež mi zůstaly a podařilo se mi dostat je do digitální formy...
přeji příjemnou prohlídku :-).
U dvou kreseb připojuji texty, jejichž autorem je rovněž můj otec.
Vetřelec
Bylo mi 19 let a bylo to za druhé světové
války. Přijel jsem domů k rodičům na prázdniny, do malého městečka na
Českomoravské vysočině. Bydleli jsme v domku hned u silnice. Asi druhý
nebo třetí den byl pro mne osudný. Po 11. hodině večer mne vzbudil tátův
hlas. "Prosím tě, jdi se podívat na dvůr, cosi se tam děje." Byl jsem v
té době trochu hr. Vstal jsem a ještě rozespalý otevřel dveře. Měsíček
svítil, vítr skučel a cosi obludného po mne hmátlo. Nelenil jsem a co
jsem měl síly, pravačkou udeřil. Zařval jsem. Trefil jsem venkovní
kamenné futro. Za stálého skučení jsem se odpotácel do místnosti. Táta
pronesl pár slov, něco v tom smyslu, že jsem bl-ec a šel se podívat sám.
Objevil ježka, který tam postrkoval nějakou plechovku. To obludné byl
stín větve stromu. Do rána jsem nespal. Lékař po rentgenu mi dal ruku do
sádry, kterou jsem nosil celé prázdniny. Od té doby miluji ježky, neb
jsem se naučil opatrnosti.
Noční strašidlo
Ve druhé světové válce jsem pravidelně jezdil z Prahy na sobotu a
neděli domu k rodičům. Od vlaku to bylo něco přes 7 km, převážně lesem.
Do výstupní stanice jsem přijížděl po 11. hod. večer. V té době mi bylo
mezi 17. - 20. rokem. Nikdy se mi nic nepřihodilo, až jednou. Byla
krásná
noc. Svítil měsíček. Já nic zlého netuše jsem asi v polovině cesty
vystupoval na malý vršíček. Mlází po stranách pěšiny se tiše chvělo.
Viditelnost byla dobrá. Asi 200 metrů pode mnou, protékal pod malou
lávkou potůček. Strnul jsem strachem a začal se celý třást. Polil
mě studený pot a doslova přikoval na místo. "Strašidlo". Bylo celé
černé, hubené, vysoké asi 4 metry. Chvílemi také dlouhé, neb se svalilo,
zase se postavilo a zase svalilo. Něco to také brumlalo, nakřáplým
hlasem. Stál jsem tam celou věčnost, asi 5 minut. A chtělo se mi utéct.
Tu ze mě strach spadl a začal jsem se hrozně smát. Ona strašná příšera
promluvila, několik jadrných a srozumitelných slov. A já ho poznal. Byl
to
náš nachmelený komeník se žebříkem. Bydlí dva baráky vedle nás. Domů
jsme se oba pak dostali dobře.
_
Nu,
a níže již nabízím obrázky, na jejichž způsob vzniku si velmi dobře
pamatuji. Táta vzal do ruky papír a ten doslova počmáral nahodile
vedenými slabými tahy tužky. Vznikla hustá síť čar. Poté již na základě
obrazotvornosti z nich táta vytahoval obrázky. Kontury takové kresby
samozřejmě zvýraznil, případně pastelkami vybarvil. Tenhle způsob
kreslení jsem měla velmi ráda, vlastně dopředu nikdo nikdy nevěděl, jaký
obrázek se z papíru posetého čarami vyloupne. Tady je výsledek:
Tady již táta kreslil cíleně, bez pomoci čar, samozřejmě opět podle fantazie:
A poslední obrázek, který vkládám, je tento dětský, je opět originální, všechny náměty a obrázky dělal otec dle jeho vlastní fantazie:
Na závěr si dovolím připsat, můj otec byl fantastickým člověkem, dodnes na něj vzpomínám, byl a je mi pevným bodem vesmíru... děkuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat