Ty dvě peroskresby nahoře jsem kreslila, když mi bylo asi 18 roků, bez předchozích zkušeností, nikdy předtím jsem nekreslila ani nemalovala, totiž, ani jsem nevěděla že bych snad mohla. Vždycky jsem si myslela, že dobří malíři a kreslíři se již se svými schopnostmi rodí a během života se pouze zdokonalují. To až Vincent van Gogh mě povzbudil, jeho rozhodnutí v dospělém věku stát se malířem, a jeho úžasná energie a až zarytá vytrvalost, práce vložená do snu. Teprve tehdy jsem pochopila, že malířem se může stát každý, ale jen ten, kdo je pracovitý, svému snu věrný, nalézá tvar a barvy své duše... Těm dvěma perokresbám mně byly inspirací reprodukce obrazů namalovaných v olejomalbě, už ani nevím, kterého holandského malíře, viděla jsem je v knížce a napadlo mě si je překreslit. Vzpomínám si, jak moc jsem se soustředila, věděla jsem, že nemohu opravovat, bylo to opravdické dobrodružství, nesmírně vzrušující, každý z obou obrázků jsem zkoušela jen na jediný pokus.
A tady jsem ještě přidala kresbu na motivy Michelangelova Dia (Zeus), nu, s tím jsem si dala dost práce, ač tak nevypadá, kreslila jsem ho vícekrát. Ani jeden z mých pokusů nemá uměleckou hodnotu, vidím u sebe spousty chyb a nedokonalostí. Ale tehdy mě to bavilo... :-))
Žádné komentáře:
Okomentovat