Sírius

Včera jsem zjistila,
že Sírius už několik let
není na svém místě.

Nejdřív jsem si myslela,
že jde o chybu v atlasu.

Pro jistotu jsem se podívala z okna.

Byl tam.

Jen trochu vlevo.

Zavolala jsem na hvězdárnu.

Řekli mi,
že o tom vědí.

„A proč s tím nic neděláte?“

„Nemáme k tomu oprávnění.“

„Kdo ho má?“

Na druhém konci chvíli mlčeli.

„Sírius.“

To mě uklidnilo.

Když se může hvězda
rozhodovat o vlastním umístění,
je to přece jen její věc.

Další večer jsem se dívala znovu.

Byl zase o kus dál.

Pak jsem si začala všímat
i jiných věcí.

Slunce každý den
zapadalo o kousek jinde.

Den se zkracoval.
Ale kam se poděl jeho zbytek?

A jednou jsem našla židli
uprostřed chodby.

Nevěděla jsem,
co se děje.

Pak mi to došlo.

Možná se celý svět
pomalu stěhuje.

A my jsme si toho jen nevšimli,
protože sami jsme zůstali na místě.

Od té doby
se občas podívám z okna na Sírius
a pak dolů na náš dům,
jestli je ještě tam, kde býval.

Zatím ano.