čtvrtek 23. července 2026

U potoka


Vítr sestoupil z kopců
a na chvíli se ukryl
v koruně borovice.

Pak pokračoval dál.

U potoka ležel kámen,
napůl ve vodě,
napůl v teple pozdního slunce.

Sedla jsem si vedle něj.

Voda spěchala,
jako by někde
na ni čekal čas.

Kámen nikam nešel.

Dlouho jsem se dívala,
jak kolem něj
proud hledá svou cestu.

Nad údolím
přeletěl pták.

Nevěděl,
že ho pozoruji.

Jen na chvíli
změnil tvar oblohy.

Letěl tak lehce.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Daleko

    Vyšla jsem si večer na kopec. Chtěla jsem se podívat, jestli odtud budou hvězdy vypadat blíž. Nevypadaly. Byly stejně vzdálené, jen jich...