Na mezi zůstalo teplo
po odpoledním slunci.
Stébla trávy se jemně pohupovala
a nad polem kroužil jediný pták.
Z dálky přicházel večer.
Šel pomalu,
bez jediného kroku,
a přesto byl každou chvíli
blíž.
Čekala jsem.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Ty dvě peroskresby nahoře jsem kreslila, když mi bylo asi 18 roků, bez předchozích zkušeností, nikdy předtím jsem nekreslila ani nemalova... -
Stál jsem na místě, kde starý strom vyvrátil kořeny k nebi a mezi jejich prsty si našla cestu tráva. Slunce se sklánělo tak pomalu, jako...
-
Večer sestupoval po stráni. Louka pod jeho kroky měnila barvu. Zlato se tiše vytrácelo do odstínů medu, kouře a popela. Nad potokem se sklán...
Žádné komentáře:
Okomentovat