Nad kopcem vychází ráno, chladné, bílé,
z protější stráně vzlétá osamělý pták.
Pěšinou kráčí podzim v plášti z listí,
v kapsách si nese vůni po dešti.
U potoka se vrba sklání,
jak někdo, kdo už dávno něco ví.
A vítr, starý poutník bez domova,
po mezích sbírá poslední zlaté stopy dní.
Žádné komentáře:
Okomentovat