Nad strništěm chladný den se zvedá,
z protější stráně vzlétá pták.
Přichází podzim, v plášti z listí
nese si vůni po dešti v kapsách.
Vrba se sklání u potoka,
jak někdo, kdo už dávno ví.
A vítr – poutník bez domova
po mezích sbírá otisky dní.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Ty dvě peroskresby nahoře jsem kreslila, když mi bylo asi 18 roků, bez předchozích zkušeností, nikdy předtím jsem nekreslila ani nemalova... -
Večer sestupoval po stráni. Louka pod jeho kroky měnila barvu. Zlato se tiše vytrácelo do odstínů medu, kouře a popela. Nad potokem se sklán...
-
Šla jsem podél řeky. Nikam zvlášť jsem nepotřebovala dojít, jen jsem měla pocit, že když půjdu dost dlouho, něco se ve mně změní. U staréh...
Žádné komentáře:
Okomentovat